KŮŇ

V mohutném kusu dřeva, který ležel přede mnou, jsem viděl víc než jen letokruhy a suky. Viděl jsem sílu, pohyb a svobodu. Viděl jsem koně – divokého, nespoutaného, hrdého tvora, jehož duše patří větru a otevřeným pláním.

První zářezy motorové pily byly nekompromisní, jako když kůň poprvé prorazí uzdu a rozběhne se vstříc svobodě. Hrubé kontury těla se začaly rýsovat, svaly napjaté k pohybu, nohy pevné, hříva rozevlátá. Chtěl jsem zachytit ten jediný, dokonalý okamžik, kdy se kůň vzpíná, kdy jeho síla a elegance splývají v jediné gesto nespoutaného života.

Dřevo se bránilo, ale já ho vedl, stejně jako jezdec vede svého koně – s respektem a citem. Každý řez odhaloval další vrstvu, další detail. Oči, plné divokosti a inteligence. Natažený krk, který touží po volnosti. Silné nohy, připravené vyrazit vpřed.

Neuhlazoval jsem ho příliš. Kůň nesmí být příliš dokonalý, nesmí být krotký. Nechal jsem ve dřevě jeho přirozené praskliny, suky jako jizvy z cest, které už proběhl. Každá linie v jeho těle vypráví příběh rychlosti, síly a odhodlání.

Když jsem dokončil poslední řez, odstoupil jsem a podíval se na něj. Stál tam – hrdý, silný, jako by se měl každou chvíli pohnout. Možná v noci, když se nikdo nedívá, se jeho dřevěné tělo probouzí k životu a v jeho očích se znovu zableskne duch svobody.

Tento kůň není jen kusem dřeva. Je symbolem nespoutanosti, síly a duše, kterou nelze zkrotit.