SRDCE

Každý strom má svůj příběh. Každý letokruh je vzpomínkou na bouře, které přečkal, na slunce, které ho hřálo, na déšť, který ho živil. Dřevo v sobě nese stopy času, stejně jako lidské srdce nese stopy emocí – radost, lásku, bolest i naději.

Když jsem poprvé uviděl tento kus dřeva, byl surový, drsný, s nepravidelnými prasklinami a suky. Ale uvnitř jsem viděl něco víc – srdce, symbol života, síly a emocí, které nás všechny spojují.

Motorová pila se zakousla do dřeva, nejprve hrubě, pak s větší přesností. Pomalu se začaly rýsovat obrysy – dvě poloviny, které dohromady tvoří celek. Nebylo to dokonalé, nebylo to symetrické – ale to ani skutečné srdce nebývá. Každý zářez, každá křivka, každý suk dodával soše jedinečnost, jako jizvy na srdci, které neseme po celý život.

Chtěl jsem, aby to nebylo jen obyčejné srdce. Aby neslo příběh lásky i bolesti, naděje i ztráty. Proto jsem nechal dřevo promluvit samo – ponechal jsem jeho přirozené praskliny, jeho strukturu, která vypadala, jako by srdce pulsovalo vlastním životem.

Když jsem udělal poslední řez a odstoupil, uvědomil jsem si, že tahle socha je víc než jen tvar. Je připomínkou toho, že skutečná krása srdce není v jeho dokonalosti, ale v tom, co všechno vydrželo a co všechno dokáže cítit.

A tak tu stojí – vyřezané ze dřeva, a přesto živé. Jako symbol toho, že i po všech ranách, které nám život zasadí, srdce bije dál.